Nepsavec

Vzpomínáte na hru Master of Magic, která v roce 1994 nenápadně zaútočila na naše počítače a tak, jak nenápadně přišla, tak také odešla? Podle jisté skupiny lidí měl Master of Magic potenciál sesadit krále tahovek jménem Civilizace – ale doplatil na svou přílišnou komplexnost a hlavně silnou zabugovanost. Před nějakým časem se herní studio Stardock rozhodlo oprášit onen geniální koncept a rozdat si to opět tváří v tvář s novou Civilizací, tentokrát s pořadovým číslem 5.

Za ta léta co studio Stardock sleduji, jsem zpozoroval jistý trend. Jejich hry jsou nadmíru komplexní a většinou přichází na trh velmi nenápadně. Pak to praskne a z nenápadné hry se stává náhle hit. Bylo to tak s Galactic Civilization, Sins of Solar Empire a zajisté tak dopadne i jejich nejnovější počin s názvem Elemental: War of Magic.

Ten totiž vnáší svěží vítr do žánru tahových strategií. Zatímco jeho konkurent Civilizace 5 sází na heslo: „V jednoduchosti je síla“, Elemental se na všechny mainstreamové hráče vykašlal a jde si svou vlastní cestou. Ano, herní mechanismy přijímá především ze zapomenutelné legendy Master of Magic – ovšem, nebojí se přihodit ani svou špetku nápadů do mlýna.

O co tedy jde? Představte si tahovku, ve které zkombinujete prvky Civilizace a Heroes. Dostanete pseudo tahové RPG, skřížené se strategií. Na začátku si vytvoříte svého reka a s ním cestujete zničeným světem, zakládáte dynastii a bojujete s bezprávím nebo bezpráví přímo praktikujete na nebohých poddaných. Strategická část se hraje stejně dobře a zábavně, jako RPG část. Navíc hra (trochu nezvykle na tahovku) obsahuje i propracovanou kampaň a tím nemyslím mapu s pěti národy, které se mydlí hlava nehlava a sem tam vyskočí okénko s nějakým příběhem, ale hutnou kampaň, kde rozjíždíte svojí dynastii doslova od píky se spoustou hlavních postav a smysluplným scénářem. Hra místy působí až ukecaně. Dokonce byla vydaná na Amazonu kniha s názvem Elemental: Destiny’s Embers, jenž má za úkol vás hluboko vtáhnout do děje herního světa.

Svět Elemental: War of Magic na první pohled zaujme netradičním komiksovým zpracováním. Na začátku hry se může okolní prostředí zdát sice zašedlé a nudné. To je zapříčiněno tím, že se kluci ze Stardocku snažili ztvárnit mrtvou pustinu, do níž se pomalu vrací život. Všude tam, kde sahají hranice vaší říše, se zelená tráva, rostou stromy a ptáci cvrlikají. Díky tomu máte pocit, že se na obnově světa skutečně podílíte. Atmosféru podkresluje i celkem povedený epický soundtrack.

Ačkoliv jsou minimální požadavky na hardware poměrně malé, hra se začne po delší době nepatrně cukat, což bohužel kazí dojem z celkového hraní. Den po vydání dokonce Elemental často padal. To je už naštěstí napraveno několika patchy, jenž vývojáři s rychlostí blesku vydali ještě tentýž den. Navíc všechny odpůrce DRM a jiných ochran potěší, že krom CD-klíče vás ve hraní nebude nic omezovat.

Ok, opět jsem si vypěstoval závislost na skvělé tahové strategii. To znamená, že zažiji spousty bezesných nocí plné zábavy. Trochu mě mrzí, že si tohoto skvostu nikdo nevšiml ale vzhledem k příchodu a humbuku kolem Mafie 2, je to minimálně u českých hráčů pochopitelné. Co tedy dodat závěrem? Snad jen doporučení, aby jste Elemental: War of Magic minimálně vyzkoušeli. Za ty peníze to rozhodně stojí a hra má potenciál ucházet se o titul strategie roku, ačkoliv je konkurence letos obzvláště velká.

Uctívači tučňáka Tuxe opět ostrouhají. Zaručeně pravdivé zprávy o tom, že Steam přichází na Linuxu, se ukázaly jako směs nepravdivých báchorek. Valve prý nikde (údajně) na žádném linuxovém portu nepracovalo a ani pracovat v nejbližší době nebude. Hlavním důvodem je podle nich především nedostatek hráčů.

Poměrně zajímavá statistika

Co tedy budou dělat všichni ti vývojáři Indiovek, kteří si mnuly ruce, jak jim skvěle pojedou kšefty na nové platformě? Přes Steam by se multiplatformní tituly velmi dobře prodávaly a to, že uživatelé Linuxu nejsou žádní škrti, ukázala zajímavá akce s názvem – The Humble Indie Bundle. Stručně řečeno se jedná o dobročinnou sbírku, kde za 5 her může každý zaplatit přesně tolik, kolik sám uzná za vhodné. Statistiky mluví celkem jasně. Ačkoliv ostatní platformy převyšují komunitu a uživatele Linuxu několikanásobně v počtu, za produkty už tak zvyklí platit nejsou a menší hry je tolik nezajímají.

V nové verzi Ubuntu se navíc chystá něco velkého. Konečně se díky Ubuntu Store otevře cesta komerčnímu softwaru na linuxové desktopy. K čemu je tedy Steam, když nám Store nabídne (pravděpodobně) desítky Indiovek a větších her? Navíc by se menším týmům mělo vyplatit distribuovat své hry přes Ubuntu Store. Poplatky na Steamu jsou velké a dostat hru do jejich katalogu není zrovna nejjednodušší. Takhle se za každou koupenou kopii dostane více peněz k autorům a navíc přispějete i firmě Canonical (Stojí za vývojem Ubuntu).

Ať si ortodoxní fanatici prskají jak chtějí. Linux nikdy nebude úspěšný bez komerčních aplikací a vrátka se jim nyní pomalu otevírají dokořán. Jak to bude fungovat v praxi a jaká bude nabídka softwaru ukáže až čas. Pravděpodobně bude příchod této novinky stejně jako u Ubuntu One pomalý a nenápadný, přesto má před sebou slibnou budoucnost a Ubuntu opět nabídne něco navíc nejen oproti ostatním distribucím ale také jiným platformám.

Jsem toho názoru, že úchyláren není nikdy dost a Japonci tenhle umělecký směr dotáhly doslova k dokonalosti. Kdo viděl nějaké anime, tak si zhruba dokáže představit, jak ztřeštěný kinematografický zážitek dokáže Vampire Girl vs. Frankenstein Girl nabídnout.

Autoři neměli v hlavě piliny a pojistili se zařazením filmu do žánru komedie. Nebýt této drobné pojistky, sledoval bych ten nejryzejší odpad, jaký lze kamerou natočit. Díky tomu jsem se necítil trapně, když jsem se smíchy válel pod stolem a v hrozné křeči prosil všechny svaté, aby tu pakárnu na chvíli zastavili.

Asi budu ukamenován za tvrzení, že film se v komediálnosti vyrovná i patnáctkami opěvovanému Stmívání. Teplokrevného upíra Edwarda vystřídala sexy Japonka Monami s kraťoučkou minisukní a těsným tričkem. Vtipy jsou většinou postavené na jejích ženských vnadách a hektolitrech krve.

Neostrouhají ani milovníci romantických filmů. Opět tu máme sexuálně zdrženlivého kluka, kterého pronásleduje dav holek. Většina chlapů si při sledování řekne: „To je, ale Kretén,“ jenže nebýt jeho kreténství, tak by film tak dobře nefungoval. Lovecká sezóna v podání Japonek je něco opravdu nezapomenutelného a smíchy se budete řezat, jako jedna z hlavních emo postav do ruky.

Kapitolou samou o sobě jsou souboje. Krev a urvané končetiny nejsou jejich jediným lákadlem, ale také roztodivné zbraně v podobě bumerangové ruky a vystřelovacích prsních bradavek s okem u uprostřed. (Ne, nebojte se, – o pornografii se nejedná.)

U hereckých výkonů jsme svědky místy až abnormálního přehrávání. To ovšem není u podobného druhu filmů žádná rarita a lze podobný fenomén zpozorovat i ve vážnějších snímcích asijského původu.

Proč je to tedy tak dobré? Film je natolik blbý a trapný, že si ho nemůžete nezamilovat. Hodnocení ODPAD na ČSFD dostalo doslova novou dimenzi, ale když se pohybujeme v hodnocení zpětně v kruhu, co následuje po odpadu? Přeci absolutní hodnocení!

Read the rest of this entry »

Pozdě, ale přece. Konečně jsem dohrál druhý díl jedné z vlajkových lodí Xbox 360, která má být dle slov vývojářů větší, lepší a brutálnější než jednička.

V Epicu se rozhodně nechvástali a celá hra je doslova kulervoucí akčňárnou, proti níž působí i Rambo jako jeptiška v černém hábitu. Opět se zhostíte role Marcuse Fenixe a snažíte se s jeho skupinou splnit zdánlivě nesplnitelný úkol a to – zabránit vyhubení lidstva za každou cenu.

Nepřátelé, s českým názvem „Sarančata“ podnikli ze zoufalství tvrdou ofenzivu proti lidem a ti na ni odpověděli ještě tvrdší ofenzivou. Máme tu tedy dvě strany a třetí v pozadí, které se mydlí hlava nehlava, všemi dostupnými prostředky.

Gears of War 2 nevyrazí dech jenom ryze akční hratelností, ale i úchvatnou grafikou, která z pět let staré konzole doslova ždímá 110% jejího výkonu a zaslouženě si odnáší titul nejhezčí hry na Xboxu 360 vůbec.

Skvělá grafika je podkreslena perfektními zvuky a soundtrackem, jenž vnáší do bitev tu správnou atmosféru. Je drsný, temný a ke hře sedí jako prdel na hrnec. (Rozhodně si ho musím sehnat do své sbírky.)

Největší mínus vidím v trochu lineární hratelnosti. Vždy se dostanete do jakési arény s pár překážkami, za kterými se dá krýt a poté na vás nabíhají hordy nepřátel, po jejíchž zničení se otevřou dveře, jenž vám umožní postupovat dál. Sem tam vás dokáží naskriptované situace řádně vytočit, jako když zeď, která měla pro efekt spadnout před vás, lehne přesně na vaší postavu jen proto, že jste šli trochu napřed.

Suma sumárum, Gears of War 2 je ta nejakčnější a nejbrutálnější hra, jakou jsem měl kdy tu čest hrát, a i když podobný koktejl moc nemusím, poměrně jsem se u ní bavil až do hořkého konce, který na můj vkus přišel příliš brzy. Ještě, že herní dobu značně nafoukne kvalitní multiplayer.

Read the rest of this entry »

Konečně jsem měl opět příležitost zasednout do svého velitelského křesla a nasadit kapitánskou čapku, která symbolizuje fanatické vyznávání sci-fi seriálů. Já totiž opravdu, ale opravdu zbožňuji vesmírné strategie, jejichž počet činí číslo počtu vlasů Homera Simpsona. Proto mi musíte dát za pravdu, že podobně smýšlející lidé jdou po každé novince, jako slepice po flusu.

Gratuitous Space Battles není strategie v pravém slova smyslu. Bitvy se rozhodují na začátku hry, kdy vymýšlíte zaručeně neprůstřelnou formaci, která je složena z lodí, které si sami navrhnete. Je to v podstatě systém – kámen, nůžky, papír. Poté, co se stisknete tlačítko start battle, se z velitele proměníte pouze na pasivního pozorovatele.

Ještě, že je na co koukat, protože bitvy vpadají i přes 2D grafiku monumentálně a úchvatně. Modely lodí a jejich zbraně jsou snadno rozpoznatelné. Vesmírné vakuum protínají laserové paprsky a křižníky se po zásahu rozzáří jako vánoční stromeček.

Bitvy lze popsat jedním slovem - masakr

Multiplayer je řešen poněkud netradičně. Hra vás opět nevrhne tváří v tvář nepříteli, ale pouze si staháváte mapy, které váš soupeř vytvořil a v nichž se ho snažíte porazit. Po dokončení bitvy je můžete ohodnotit a napsat svému sokovi krátký (sprostý) vzkaz, jak jste rádi, že vaši flotilu rozmetal do všech částí galaxie.

Nečekejte nový Homeworld, spíše se připravte na převlečené tower defence, který vás chytne do objetí pevně jako babička a pěkně dlouho z něj nepustí. Jelikož jde o indiovku, celá sranda vás vyjde zhruba na 400 Kč a to se vyplatí potencionální kapitáni hvězdné flotily.

Oficiální stránka hry: http://www.positech.co.uk/gratuitousspacebattles/

Přibližná cena: 20 Euro